Ano, konečně nastal ten toužebně očekávaný okamžik. Pět let pauzírující profesoři technického death/grindu se vrací zpět s novým albem. Pakliže si položíme otázku, zda se v tomto bídném roce stala ve světě okrajové hudby nějaká podstatnější událost, nemůžeme si odpovědět jinak než záporně. 18. října 2005 nejde čekat nic jiného než zázraky, v nákladu Century Media se na pultech obchodů objeví „Once Was Not“, páté řadové album legendárních Kanaďanů CRYPTOPSY.

Rozbor zbrusu nového abraziva začněme vzpomínkou na jednu zdánlivě nesouvisející událost, která se odehrála před mnoha lety shodou okolností taktéž v zemi Javorového listu. V hlavní roli bylo choré hrdlo jistého Sylvaina Houdeho, které po vydání neskutečně surového disku „Temple Of Knowledge“ nadobro opustilo řady dřevorubeckého spolku KATAKLYSM. Do dneška to ortodoxní příznivci starých kataklysmatických alb nedokázali vydýchat a novou tvář kapely ze zásady odsuzují a vytrvale kritizují. Proč to tady vůbec připomínám? Protože je velmi pravděpodobné, že podobný scénář nastane i u CRYPTOPSY.

Především, v řadách skupiny se udály dvě velmi podstatné změny - jak už to tak v podobných případech bývá, jedna z nich je pozitivní a druhá negativní. Tou pozitivní mám na mysli odchod Mikea DiSalva, jehož netypické frázování se mi nepodařilo strávit ani po desítkách a desítkách poslechů, tou negativní je pak ztráta dlouholetého kytarového tahouna a myslitele Jona Levasseura (údajně ho postihla ztráta motivace). Osiřelého mikrofonu se zmocnila postavička více než známá a sice Lord Worm, který tak přesně po devíti letech slaví comeback mezi své, naopak post kytaristy zůstává neobsazen, neboť se nenašel žádný dostatečně způsobilý kandidát (na tour jen zaskakoval Dan Mongrain (MARTYR), v současnosti je druhým koncertním kytaristou Christian Donaldson z MYTHOSIS).

Ptáte se, jakým způsobem se předlouhá tvůrčí pauza podepsala na vyznění kapely? Řeknu vám to na rovinu: zapomeňte na fantastické „None So Vile“ i „And Then You´ll Beg“, zapomeňte na „Whisper Supremacy“ i jakoukoli jinou chuťovku s dílny neomylných kanadských vizionářů. Teď je tady „Once Was Not“. CRYPTOPSY povolují meze své fantazii, dávají vale stísněným prostorám death/grindové škatulky a s přehledem expandují do kdysi absolutně nepřijatelných stylových dimenzí. Ano, důraz na maximálně vybroušený technický perfekcionismus trvá i nadále, chobotnice Flo Mounier své kulometné hnízdo znovu obsluhuje zcela mimo veškeré známé limity, přesto mi něco říká, že staří příznivci odkojení zvířeckým eposem „Blasphemy Made Flesh“ nebudou vůbec spokojeni. Dozajista rezignovaně mávnou rukou nad typicky blackovými riffy v „Angelskingarden“ nebo v „The Pestilence That Walketh In Darkness [Psalm 91: 5-8]“ a při každém atmosférickém předělu procedí mezi zuby alespoň jednu nadávku toho nejhrubšího kalibru. Já se však oddávám nezřízenému jásotu, neboť tvorba legendy získává další netušený rozměr, stává se barvitější a troufnu si tvrdit, že ještě zajímavější než kdykoli v minulosti. CRYPTOPSY navíc zapracovali i na melodické stránce, když krátký únik ze spárů vysoce organizovaného chaosu nabízí znovu famózní skladba „Angelskingarden“ a závěrečná, black metalovým odérem načichlá „Endless Cemetery“, ve které Lord Worm ječí doslova jako by ho na nože brali.

Co napsat závěrem? Snad jen, že takto komplexní fúzi technického grindu s black/death metalem nemůžu ocenit jinak, než hodnocením absolutním. Po pěti letech jsem od CRYPTOPSY čekal věci nevídané neslýchané, že dostanu ještě mnohem více, jsem netušil ani v těch nejdivočejších snech. Po všech stánkách bezchybná nahrávka - to je „Once Was Not“.